Aktuální témata -jaro

ALERGIE

Alergie je porucha reaktivity, pro kterou je charakteristická nepřiměřená odpověď imunitního systému na zcela neškodné podněty, většinou takové, na které by za normálních okolností neměl reagovat vůbec.

Na podkladě této nepřiměřené (alergické) reakce vznikají rozmanité chorobné stavy s projevy na různých orgánech (například svědivá vyrážka na kůži, vodnatá rýma, záněty spojivek, dráždivý kašel až astma, kolikovité bolesti břicha a v nejhorším případě až alergický šok). Typ alergických projevů záleží na tom, jaký je přesný mechanismus vzniku reakce, jaký je vyvolávající alergen a také způsob, jímž se alergen do organizmu dostává. Alergická reakce se odehrává v celém těle, protože imunitní systém funguje jako obranný systém celého organizmu, ale nejvýraznější projevy bývají zpravidla v místech vstupu nebo přetrvávání alergenu ? v tzv. šokových orgánech. Alergeny přítomné ve vzduchu, které inhalujeme, tak dráždí především sliznice horních a dolních dýchacích cest nebo oční spojivku, alergeny kontaktní působí na kůži, alergeny potravinové často vyvolávají zažívací potíže (ale i kopřivku, rýmu, dušnost) a alergeny, které proniknou do krevního oběhu, mohou vyvolat šokovou reakci s ohrožením života.

Největší podíl alergických onemocnění v populaci představují alergické projevy na dýchacích cestách, zejména alergická rýma. Alergickou rýmou trpí v současné době asi pětina populace na celém světě a její výskyt se neustále zvyšuje, zejména u mladých lidí. Existují dokonce odhady, podle nichž v roce 2020 bude mít nosní alergické projevy každé druhé dítě školního věku. Alergická rýma tak představuje významný společenský problém, především pro svůj častý výskyt. Alergická rýma samotná nepatří k chorobám bezprostředně ohrožujícím život, nebezpečné však mohou být její komplikace. Nejzávažnější z nich je průduškové astma, kterým trpí asi třetina pacientů s chronickými nosními obtížemi. Vznikem astmatu jsou více ohroženi jpacienti, jejichž rýma je trvalá a těžší intenzity. U pacientů se současnou rýmou i astmatem je prokázáno, že astmatické obtíže vznikají často po zhoršení rýmy a naopak, úspěšná léčba rýmy vede ke snížení frekvence a intenzity průduškových obtíží.

Alergická rýma nepříjemně zasahuje do denních aktivit pacientů, společensky je omezuje a narušuje jejich spánek. Významně tak snižuje kvalitu jejich života. Zanedbatelná není ani výše tzv. přímých zdravotních nákladů, které zahrnují náklady na lékařské ošetření a užívané léky. Velkou část léků na rýmu si hradí pacienti sami. Výdaje pacientů zvyšuje i realizace různých opatření, jejichž cílem je snížit výskyt alergizujících látek, zejména v domácím prostředí.

Důvody, proč pacientů s alergickou rýmou (stejně jako pacientů s jinými projevy alergií) neustále přibývá, nejsou přesně známy. Víme bezpečně, že se na rozvoji alergického onemocnění podílí jednak změněný genetický základ lidské populace a jednak nejrůznější vlivy zevního prostředí. Existuje mnoho hypotéz, podle nichž za nárůst alergií zodpovídá např.nadměrná zátěž alergeny, úzkostná hygiena
s vymýcením mikrobů, očkování, nadužívání antibiotik, změna způsobu života civilizovaných lidí s nárůstem stresových situací a omezením pohybu, změny ve výživě a mnoho dalších faktorů. Každá z hypotéz má svoje příznivce, ale žádný z uvedených civilizačních vlivů nebyl potvrzen jako jednoznačně kauzální. Je velmi pravděpodobné, že svoji úlohu hrají všechny uvedené faktory působící v komplexu. Jejich nesmírná variabilita také způsobuje, že u každého pacienta jsou projevy alergie i rozvoj a průběh onemocnění různé.

Většinu alergických obtíží umíme v současné době poměrně dobře potlačit a jsme schopni s pomocí moderních léků tak zvaně udržovat kontrolu nad onemocněním. Definitivně alergii vyléčit však bohužel zatím nejsme schopni. Léčba alergických chorob je vždy dlouhodobý komplexní proces, který vyžaduje velmi dobrou spolupráci pacienta a lékaře, často celého zdravotnického týmu na jedné straně a celé rodiny alergika na straně druhé. Pro každého pacienta by měl být vypracován individuální dlouhodobý léčebný plán, který je upravován s ohledem na aktuální stav a přirozený průběh alergického onemocnění.

Pokud se podaří specifikovat příčinný alergen, je nejdůležitějším preventivním a současně i léčebným procesem jeho odstranění. Alergenů, které můžeme ze svého okolí zcela eliminovat, je však jen malý zlomek. U ostatních se snažíme alespoň snížit expozici na minimum. Léčebný plán konkrétního pacienta zahrnuje doporučená opatření ke snížení množství alergenů v prostředí, které ho obklopuje.

Další možností, která je však vhodná pouze pro některé pacienty, je specifická alergenová imunoterapie (vakcína, desenzibilizace). Její podstatou je dlouhodobé regulované podávání alergenu, na který je pacient přecitlivělý, do organizmu a tím navození jeho tolerance. Alergenová imunoterapie se provádí kontinuálně po dobu několika let a navrhuje ji a plně za ni zodpovídá lékař na specializovaném alergologickém pracovišti.

Eliminace i specifická alergenová imunoterapie jsou zaměřeny na podstatu alergie, a nejsou proto jen léčbou konkrétního onemocnění. Kromě těchto metod užíváme bohatou škálu léků, které se liší podle typu onemocnění a charakteru projevů. V dnešní době je často zmiňována otázka ceny jednotlivých léků
a možnosti jejich náhrady léky bez doplatku, z medicínského hlediska je však daleko důležitější než cena léku jejich léčebný efekt a kvalita zaručující bezpečnost dlouhodobého podávání. Antialergické léky lze zařadit do různých skupin, z nichž každá má jiný mechanizmus účinku, jiný způsob podávání a také jiný léčebný efekt. Při léčbě komplikovaných alergických stavů nebo při velké intenzitě obtíží se často neobejdeme bez kombinací několika léků, jejichž účinek se vzájemně doplňuje. Léky mohou být podávány systémově (nejčastěji v tabletách, u dětí ve formě roztoku) nebo místně (na kůži, do očí, do nosu nebo do průdušek). Obě cesty mají své výhody i nevýhody. Hlavní výhodou systémového užívání je, že jedním lékem můžeme současně ovlivnit alergické projevy na různých orgánech. U místně podávaných léků je výhodou cílené podávání léčebné látky přímo do místa, kde se potíže maximálně projevují, jejich účinek je proto obvykle rychlý a intenzivní. Nevýhodou je, že při alergických projevech na více orgánech (což je u alergiků obvyklý stav) je nutné kombinovat několik léků s místní aplikací.

Ke skupinám nejčastěji užívaným v alergologii patří antihistaminika a místně podávané (topické) kortikosteroidy. Antihistaminika působí velmi rychle na většinu akutně vzniklých alergických příznaků (u rýmy na kýchání, svědění, výtok z nosu, u kopřivky na svědění a tvorbu pupenů) a využívají se již velmi dlouho. Dříve bylo jejich užívání limitováno nežádoucími účinky, zejména tlumivým působením. Moderní antihistaminika nepůsobí útlum a jsou určena jak k jednorázovému podávání pro okamžitou úlevu, tak i k dlouhodobému užívání, při němž se uplatňuje jejich preventivní efekt.

Kortikosteroidy jsou léky, které se k léčbě alergií používají již řadu let. Dnes víme, že alergická reakce je vlastně reakcí zánětlivou a vysoká účinnost kortikosteroidů je dána jejich schopností potlačit alergický zánět a s ním prakticky všechny alergické projevy. Při celkovém podávání (ve formě tablet nebo injekcí) je však dlouhodobá léčba kortikosteroidy zatížena velmi nebezpečnými nežádoucími účinky. Kortikosteroidy byly proto dříve podávány pouze pacientům s velmi vážnou formou onemocnění, pokud alergické příznaky nebylo možno ovlivnit jiným způsobem. Přibližně od 90. let 20. století nastal zásadní obrat v používání této lékové skupiny u alergií postihujících dýchací cesty. Byly vyvinuty nové formy, podávané pouze místně (do nosu a průdušek). Tyto nové léky jsou v běžně doporučovaných dávkách i při dlouhodobém (dokonce celoživotním) užívání bezpečné a přinesly velmi významné zlepšení v kvalitě života alergických pacientů. Jsou schopné nejen potlačit příznaky onemocnění, ale především působí preventivně a brání zhoršování průběhu chorob a rozvoji komplikací.

Antihistaminika a topické (místně podávané) kortikosteroidy představují dvě nejdůležitější skupiny léků užívané v léčbě nejčastějších typů alergií. Kromě nich však u alergiků užíváme celou řadu dalších léků s různým mechanizmem působení, které se vzájemně doplňují. Jejich spektrum se samozřejmě liší
u jednotlivých chorob podle orgánu, který je postižen. Velké pokroky ve farmakoterapii lze v posledních letech zaznamenat především v léčbě alergické rýmy a astmatu. Nabídka léků, které máme dnes k dispozici, umožňuje u naprosté většiny nemocných alergické příznaky na dýchacích cestách uspokojivě zvládnout. Výjimku tvoří malé procento nemocných s extrémní intenzitou obtíží nebo komplikovaným průběhem onemocnění.

 
autor: MUDr. Ester Seberová, Alergologická ambulance, Plzeň, členka výboru České společnosti alergologie a klinické imunologie

 

 

 

 

 

Alergie: Rozdíl mezi jarní, letní a podzimní alergickou sezonou


Alergici, kteří jsou citliví jen na určitý druh pylu, většinou nemají potíže celý rok. Jednotlivé pyly se totiž nacházejí v ovzduší ve větším množství jen v určité době. Pylová situace je silně závislá na daném regionu a na ročním období. V našich podmínkách máme tři pylové sezony: jarní, letní a podzimní.

Jarní období
Pro jarní období je typická převaha pylů dřevin. Jarní pylová sezona přichází už v období posledních zbytků sněhu. Mimořádné postavení mezi alergeny má líska, která začíná kvést již počátkem ledna. S příchodem prvních březnových dní pak začíná kvést celá řada listnatých stromů (například topol, bříza, vrba a dub). Zhruba od Velikonoc rozkvétají další listnáče (například jasan, javor a habr) a ke slovu se hlásí i jehličnany (hlavně cypřiše, jalovec a borovice). Své vrcholné období zažívají dřevinné alergeny v květnu a jejich sláva upadá s počátkem měsíce června. Čestnými výjimkami jsou lípa a černý bez, které mohou na některých místech znepříjemňovat život až do počátku července.

Léto a podzim
Dominantními tyrany nosních a očních sliznic jsou v této době byliny. Trávy jako třeba srha, bojínek a psárka rozkvétají již od začátku května. Od června jsou typickými alergeny pyly polních plodin. Období začíná výkvětem řepky a hořčice a pokračuje kukuřicí a žitem. Pro dobu prázdnin jsou rovněž neopomenutelnými ?společníky? alergiků luční a plevelnaté rostliny (například jitrocel, pampeliška, kopřivy a vojtěška). Druhy plevelů a lučních bylin začínají kvést od léta do pozdního podzimu, a jsou proto zodpovědné především za podzimní alergickou sezonu.

A co na to lékař?
Pylovým alergenům se nemůžeme zcela vyhnout. Je tedy důležité vědět, že máme alergii, a také na co. Každý alergik by měl znát období ?svého? alergenu. Aktuální informace o pylové situaci v České republice najdeme na internetových stránkách www.pylovasluzba.cz . Jen při dobré informovanosti se lze účinně bránit. Proto bychom neměli podceňovat ani alergologické vyšetření. Lékař pomocí jednoduchých kožních či krevních testů určí specifický alergen, který spouští naši alergii. S touto znalostí pak navrhne odpovídající léčbu.

Když to nejsou pyly?
U řady alergiků se rýma vyskytuje celoročně, tedy nejen v pylové sezoně. Příčinou jsou roztoči nebo zvířecí alergeny. Existuje také tzv. zkřížená alergie. Vzniká na základě podobnosti alergenů. Známá je zkřížená alergie mezi pylem a některými potravinami (například jablka, kiwi, kořenová zelenina, arašídy atd.). Po jejich požití se objeví mírné obtíže jako svědění v ústech, mírný otok rtů a hrdla. Tyto alergeny jsou termolabilní. To znamená, že se ničí po tepelné úpravě a potíže nám způsobí jen syrové potraviny.

 

 

Alergie na slunce (slunění)

V letních měsících se častěji můžeme setkat se vznikem nepříjemné kožní reakce po oslunění. Může jít pouze o nepřiměřeně intenzivní opálení, ale i o typickou kopřivku, ekzém, v některých případech může vzniknout až těžká puchýřnatá dermatitida. Popsané projevy postihují kůži vystavenou slunečnímu záření, těžké reakce však mohou postihnout i zakryté části těla. Tímto způsobem se může projevovat několik chorobných stavů:

1.Primární světelná kopřivka. - Svědění a zarudnutí kůže, případně výsev kopřivkových pupenů vzniká ihned nebo několik minut po vystavení kůže slunečním paprskům. Ve stínu příznaky rychle mizejí. Příčina této kopřivky není známa. Uvažuje se o tom, že postižení lidé mají v horních vrstvách kůže látky zvané chromofory, které se pod vlivem UVA nebo UVB záření mění na fotoalergeny a spouštějí prostřednictvím IgE protilátek anafylaktický typ přecitlivělosti.

2.Benigní letní polymorfní světelné erupce. - Postihují především mladé ženy kolem 20.-30. roku v zemích, kde se střídají čtyři roční období, tj. v našich zeměpisných šířkách. Kožní příznaky (svědění, kopřivka, puchýřky) vznikají 24-96 hodin po oslunění. Toto onemocnění je představitelem tzv. oddáleného typu přecitlivělosti. K senzibilizaci dochází na jaře s prvním sluníčkem. Postižena bývá pouze osluněná kůže, ale obvykle je vynechán obličej. Kůže se postupně přizpůsobí vlivu slunečního záření a intenzita kožních projevů časem slábne.

3.Fotosenzibilizace, - tj. alergická nebo toxická reakce na kůži po celkové nebo místní aplikaci některých léků a jiných látek. Tzv. fotokontaktní ekzém můžou vyvolat přípravky obsahující dehet, halogenované salicylamidy, parfémy, barviva, některé přípravky používané jako sluneční filtry, bergamotový nebo santalový olej a celá řada dalších látek, které se často vyskytují v mýdlech, krémech a jiných kosmetických přípravcích. Podobné příznaky mohou vzniknout i po požití některých léků, např. tetracyklinů, sulfonamidů, chininu, některých antirevmatik, antidiabetik, ale například i umělých sladidel (sacharin, cyklamát). Tyto (a další) látky se v kůži pod vlivem slunečního záření mění - aktivují a získávají schopnost navodit alergické nebo toxické postižení kůže.

4.Přecitlivělost na oslunění (fotosenzitivita, symptomatická světelná kopřivka) bývá příznakem jiných základních onemocnění. Především u mladých žen se nesmíme spokojit s diagnózou polymorfních světelných erupcí a musíme vyloučit možné systémové autoimunitní onemocnění typu systémového lupus erythematodes (SLE). U malých dětí by se mělo pomyslet na erytropoetickou protoporfyrii, což je vzácné dědičné onemocnění, které se kromě citlivosti kůže na oslunění projevuje postižením jater. U dospělých (zejména mužů, často alkoholiků) vzniká závažné postižení kůže po oslunění při onemocnění spojeném s postižením jater, nervů a očí, která se nazývá porfyria cutanea tarda.

Pokud vás někdy postihly podobné obtíže, zejména při opakovaném výskytu kožních reakcí po oslunění a při intenzivních příznacích neváhejte s návštěvou svého lékaře. Ten kromě pečlivé anamnézy a fyzikálního vyšetření může provést laboratorní testy (odběry krve, moči, stolice), které pomohou potvrdit nebo vyloučit výše jmenované chorobné stavy. K ověření diagnózy se dále používají fototesty, případně kožní biopsie.

Prevence vzniku kožních reakcí po oslunění
Vyhýbat se přímému slunění (nejenom v "kritické" denní době mezi 10. a 15. hodinou), nosit vhodný oděv a pokrývku hlavy.
Používat krémy s vysokým ochranným faktorem (30-65), tzv. sunblock.
Vyloučit všechny přípravky s fotosenzibilizujícím účinkem a nahradit je jinými.

Léčba
Celková léčba antialergickými léky ze skupiny antihistaminik: cetirizin (Zodac, Zyrtec), loratadin (Claritine), terfenadin (Lotanax). U silně svědících projevů se doporučuje antidepresivum Amitriptylin, u těžkých forem někdy antimalarika a jiné léky s imunosupresivním účinkem.
Na postiženou kůži lze s úspěchem lokálně aplikovat masti nebo krémy se steroidy.
Dermatologové se někdy pokoušejí o zvyšování tolerance vůči světelnému záření pomocí fototerapie.

Literatura
1.Viktorinová M. Kopřivka a angioedém. UCB Pharma, 2001.
2.Stites DP, Terr AI. Základní a klinická imunologie. Victoria Publishing, 1994.
3.Bystroň J. Alergie - průvodce alergickými nemocemi pro lékaře i pacienty. Mirago, 1997.
4.Klener P, et al. Vnitřní lékařství. Galén, 2001

 

 

Fototyp

Základním faktorem pro volbu správného produktu je typ kůže. Kůže reaguje na slunce různě a každý typ kůže vyžaduje jiný stupeň ochrany. Kožní typy můžeme rozdělit na 4 základní skupiny

Po identifikaci svého kožního fototypu je možné přistoupit k výběru odpovídajícího ochranného faktoru před slunečním zářením.

Jednoduchý nástroj k rychlému zvolení správného ochranného faktoru poskytuje také číselné vyjádření UV indexu.

Ochranný faktor (SPF)

Ochranný faktor před slunečním zářením (SPF) udává, kolikrát můžeme po nanesení přípravku prodloužit dobu pobytu na slunci, aniž by došlo k začervenání pokožky. Výsledný čas chráněného pobytu na slunci závisí na SPF a konkrétním fototypu, který je u každého individuální. Např.: ochranný prostředek s SPF 25 umožňuje jedinci s fototypem I prodloužit pobyt na slunci asi na 4 hodiny (25x10 = 250 min.). Další nanesení ochranného prostředku neredukuje škodlivé látky už přijatého slunečního záření. Produkty, u kterých byly laboratorně naměřeny vysoké faktory (nad 50) se jednotně označují údajem 50+ (podle doporučení organizace COLIPA). Jsou určené zejména pro velmi citlivou pokožku, na kožní choroby, které se vlivem slunečního záření zhoršují a do extrémního prostředí tropů a velehor.

Více v přehledné ilustraci :

I při vhodném SPF je potřebné zohlednit také další faktory jakými jsou: doba slunění, geografická poloha či nadmořská výška. Např.: s každými 1000 m nadmořské výšky jsme vystaveni o 15 % vyšší dávce UV záření. Po natření ochranného přípravku je důležité nepodléhat falešnému pocitu jistoty a zbytečně se nevystavovat slunečním záření zejména v kritických hodinách (11. ? 15. hod). Také je důležité nezapomenout, že sníh odráží 90 %, voda 50 % a písek 50 % slunečního záření. I ve stínu jsme vystaveni slunečnímu záření poloviční intenzity. Dokonce přes zamračenou oblohu proniká 70-80 % záření.

Výběr vhodného produktu pomůže ulehčit tato tabulka :

Správné dávkování

Aby ochranný přípravek před slunečním zářením skutečně fungoval, je důležité správné dávkování. Běžný spotřebitel se natře přibližně polovinou potřebného množství. Snížení dávkovaní o polovinu může snížit účinnost ochrany až o dvě třetiny. K dosažení deklarovaného ochranného faktoru je potřebné nanést přípravek na pokožku v dostatečném množství (zhruba 2 mg/cm2), což se pro dospělou osobu rovná asi 7 čajovým lžičkám přípravku (přibližně 35 gramů, resp. 35 ml). Orientačně je možné DDD (denní doporučenou dávku) vyjádřit následovně:

Věk Množství Věk Množství
12 měsíců 10,0 ml 7 let 17,5 ml
18 měsíců 10,5 ml 10 let 22,5 ml
24 měsíců 11,0 ml 12 let 25,0 ml
3 roky 12,5 ml 15 let 32,5 ml
4 roky 15,0 ml dospělí 35,0 ml

1 čajová lžička = cca 5 ml

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 >>  administrace ||  >>  mapa webu ||  >>  lekarna.veronica@centrum.cz 2009 ©  Jan Hofman

Obklady a dlažby || Pevná paliva pro Brno a okolí || Internetový obchod SHANTI || SHANTI Náchod - masážní centrum || reprodukce obrazů || Hostinec U Tří sedláků || Penzion U Tří sedláků || pracovní oděvy || Gastroplyn CB || Mostní evidenční systém || Procházka architekti